Tetsuji Ishizuka, bojovým jménem HIRYU se narodil 22.2.1948 a patří k nejstarším studentům Soke Hatsumiho a jako jeden z mála měl také tu možnost trénovat s Takamatsu Senseiem. S Hatsumi Senseiem trénuje od začátku šedesátých let kdy ve svých 17 letech potkal tehdy 34 letého Hatsumi Senseie, který byl v plném tréninku pod Takamatsu Senseiem a zrovna v období, kdy mu Takamatsu Sensei začínal předávat tituly Soke jednotlivých škol ( první z nich – Togakure ryu ninjutsu dostal v roce 1958).
Ishizuka Sensei má také své vlastní dojo v Noda v Japonsku, kousek od Honbu dojo a vede v něm své pravidelné tréninky. V současné době je v penzi. Je také čestný předseda tokijských hasičů ve výsluze. V roce 1990 se stal čestným členem organizace THE HIGHIEST FIREFIGHTER RECOGNITION AWARD a obdržel jejich nejvyšší ocenění.

Ishizuka Sensei má také velké zalíbení v havajské hudbě. Je členem skupiny havajské hudby s kterou koncertuje po celém Japonsku. Na mnoha jeho trénincích je možné tuto hudbu slyšet a musím přiznat, že dodává jeho tréninkům výbornou atmosféru plnou přátelství a relaxace.

V současné době patří k nejstarším a také k nejzkušenějším japonským shihanům. Z jeho generace byli a jsou součástí Bujinkanu pouze Oguri a Seno Sensei. Ze všem japonských shihanů a studentů měl k Hatsumimu vždy nejblíže. Soke Hatsumi Masaaki ho bral vždy jako svého syna. To je také důvod, proč Ishizuka Sensei pojmenoval své tři děti MAE, SAE a AKI – MA-SA-AKI.
Ishizuka sensei má také jako jediný od Hatsumi Senseie několik Menkyo Kaidenů jako například Kukishinden ryu, Shinden Fudo ryu, Togakure ryu a další. Je obdivuhodné, že své první Menkyo Kaiden školy Kukishiden ryu obdržel od Soke Hatsumiho už v červenci 1971 !!!!
Což bylo mimo jiné ještě v době, kdy Soke Hatsumi byl v plném tréninku pod Takamatsu Senseim !!!

Vzpomínky Ishizuki Senseie, prostřednictvím jeho vlastních slov.

Poprvé jsem se setkal s Hatsumi Senseiem na jaře 1964. Byl to rok kdy Tokio pořádalo olympiádu. Měl jsem vykloubené pravé rameno z utkání v Judo na střední škole. Proto jsem vyhledal Soke Hatsumiho, který byl v tu dobu vysoce uznávaný chiropraktik se specializací na kosti na klouby. Po tom co mě Soke Hatsumi ošetřil mě pozval k němu do dojo na trénink.
Ale já jsem měl před sebou důležité zkoušky na univerzitu, které pro mě byli velice důležité. Takže až když jsem prošel všemi těmito studijními překážkami navštívil jsem dojo Soke Hatsumiho a začal u něho trénovat. To bylo v únoru roku 1966. v tu dobu mi bylo 17 let.
Můj první dojem z mého prvního tréninku byl…….TYTO POHYBY JSOU EXTRÉMNĚ OBTÍŽNÉ !!!!
Trénoval jsme Kendo, Shorinji Kempo a Judo, ale tyto pohyby bylo kompletně odlišné……byly totiž absolutně přirozené !!! Ale pro mě to bylo jako kdybych poprvé v životě sedl na kolo. Tak těžké a přitom přirozené to bylo.

V tu dobu měl Hatsumi Sensei pouze několik studentů – z těch co chodili pravidelně to byl Oguri Sensei, Seno Sensei a Kobayashi Sensei ( v současné době správce zábavného parku v Noda ). Další pouze přicházeli a odcházeli. Trénink začínal čištěním věcí v dojo a čištěním dřevěné podlahy v dojo, které mělo okolo 8 tatami. Samozřejmě, že jsme také trénovali údery, kopy, hody, pády a kotouly. Ale protože nikdo z nás nebyl v těchto dovednostech dobrý, Soke Hatsumi častokrát přerušil trénink, poslal nás ven pro kladiva a my jsme museli opravit dřevěnou podlahu dojo. Opravovali jsme podlahu, přibíjeli jsme palubky na trámky a když bylo vše opravené…Soke Hatsumi zvolal…….OK, trénink může zase začít. Ale jelikož tyto opravy byly velice amatérské a jednotlivé palubky měly odlišnou tloušťku podlaha byla na mnoha místech velice hrbolatá – a my jsme měli velké štěstí, protože jsme nikdy nikdo neměl žádné zranění. Mimo jiné tam také často vyčuhovaly hřebíky…..
Soke Hatsumimu bylo 35 let a my jako studenti jsme byli také velmi mladí, prostě teenageři.
Z tohoto důvodu každý trénink byl extremně tvrdý.
Speciálně, když se Soke Hatsumi vrátil od Takamatsu Senseie. Potom byl trénink extremně tvrdý a náročný.
Soke Hatsumi často vzpomíná, že jeho nejstarší studenti byli jako „ vietnamská prasata“. A docela s ním musím souhlasit. Často používal hody, kdy měl své prsty vražené v mém nose nebo puse…..a samozřejmě to bylo extremně bolestivé. A když někdo zakřičel bolestí, Soke okamžitě zakřičel…….“ aspoň víš, že žiješ!“
Jednou před večerním tréninkem přišel Soke Hatsumi do dojo a říká…“ Dan-san ( to bylo jméno Dorona Navona, prvního dlouhodobého nejaponského studenta Soke Hatsumiho) dneska ti dám dárek, který si vezmeš zpátky do své země. Celý trénink Hatsumi sensei používal Dan-sana jako svého Ukeho a neuvěřitelně tvrdým způsobem s ním trénoval. Opravdu neuvěřitelně tvrdě. V životě jsem neviděl tak tvrdý trénink jako v tento den. I dnes …..po 45 letech se mi tento trénink vybavuje a stále tvrdím, že jsem v životě neviděl tak tvrdý trénink. Bylo to něco neskutečného, opravdu něco neskutečně tvrdého.
Když už se nebyl Dan-san schopný postavit zařval na Soke Hatsumiho….Ty jsi Démon !!! Sensei Ty jsi Démon !!! V ten moment jsme my všichni vybuchli smíchy.
Na těchto Sokeho trénincích jsme byli plní modřin a povrchových krvácení, ale jak tvrdě Soke trénoval nikdy nám neublížil a nikdy nikdo neměl vážné zranění jako zlomeninu, vykloubení atd.
A proto jsme si jistý, že není rozdíl mezi tím co jsme trénovali dříve a tím co trénujeme nyní.
Protože Soke stále ví co si může dovolit. Soke stále tvrdí „ Lidé, kteří si přivodí nějaké zranění pouze ukazují jak nešikovní dokáží být“ a já si myslím, že je to pravda.

Po dvou letech co jsem začal navštěvovat dojo Soke Hatsumiho přišel na trénink bývalý student karate, který studoval na Wasada universitě. Říkali jsme mu pan A. Jednoho dne mě Soke Hatsumi vyzval, abych s ním cvičil a mě nezbývalo než souhlasit. Pan A. provedl úder jako první. Provedl jsem horní blok z Ichinonji no kamae. Pan A. zavrčel a držel si ruku. Druhý úder už nepřišel. Řekl jsem si „ Co se děje ??? “ Jeho paže byla oteklá a nebyl schopný s ní pohnout. Proto ani nebyl důvod se ptát, proč neprovedl druhý úder.

Když jsem navštěvoval Sokeho dům byl plný rozličných zbraní. Byly tam luky, dlouhé zbraně zavěšené na stropě, yari, naginaty, foukačky, shuko a mnoho dalších zbraní. Byly tam také bedny plné svitků a starých dokumentů. Každé léto je Soke dával ven před dům, aby je vyvětral. V ten moment jsme měli tu možnost je vidět a prohlédnout si je. A my jsme si to opravdu užívali.

Také když jsme byli na trénincích bez energie, Soke vzal opravdový a ostrý meč a sekal na nás. Říkal nám „ skákat na délku jedno meče ( cca 90 cm ) je zbytečné“ musíš skákat na délku třech mečů“. Mysleli jsme si, že je to nemožné. Ale jednoho dne na nás Soke sekal opravdově a s celou svojí energií. Skákali jsem na délku třech mečů aniž bychom o tom přemýšleli.
Soke nám říkal „ vidíte, že to jde“.
Soke nás také učil Shinken gata – techniky opravdového boje. Porovnával opravdové bojové techniky a sportovní bojové techniky. A musím říci, že opravdu věděl jak to učit.

Na základě těchto mnohaletých zkušeností z tréninků pod vedením Hatsumi senseie se snažím veškeré mé dovednosti předávat dále mým studentům. Je pravda, že mé tréninky jsou tvrdé, ale je to velice důležité pro pochopení reakcí oponenta. Také dávám velký důraz na provedení základních technik, protože přesné a precizní provedení základních technik je důležité pro techniky pokročilé. Je také velice důležité mít komplexní znalosti veškerých technik Bujinkanu. Protože učitel, kterému dojde potřebný materiál k výuce dalších generací je špatným učitelem.
Pokud se někdo chce naučit ninjutsu, měl by hledat dobrého učitele, učitele se zdravým rozumem a dobrým úsudkem, který má dobré srdce a má v sobě tři elementy Ninjutsu: „Shin“ (srdce), „Gi“ (technika) a „Tai“ (tělo).
Ninjutsu učí vyhýbat se boji a vyhýbat se útoku. To je jeden z nejdůležitějších rysů tohoto umění. Cvičíme, aby se tyto incidenty nestaly a když se někdy stanou, nemáme jinou volbu a bojujeme. Ale záměr je předcházet boji a nedostat se do něj.
Já jsem měl to štěstí, že jsem se nikdy nemusel učit ninjutsu pro nutnost boje. Proto také tvrdím, že z širšího pohledu je ninjutsu velmi užitečné ve všech aspektech života.
Některé věci, které jsem se od Soke Hatsumiho naučil před čtyřiceti lety byly pro mě velmi těžké na pochopení, jednoduše proto, že jsem tehdy byl velmi mladý. Ale s léty přišla zralost a já jsem dosáhl porozumění. To neznamená, že teď rozumím všemu. Ale život je zde proto, abychom získávali zkušenosti.
A jak jsem již vysvětlil v předchozích řádcích…..BEZ ZKUŠENOSTÍ NENÍ POROZUMĚNÍ, BEZ POROZUMĚNÍ ZÁKLADNÍCH TECHNIK NENÍ TECHNIK POKROČILÝCH A PROTO JEN DÍKY TOMUTO PŘÍSTUPU TVRDÝM A PRECIZNÍM TRÉNINKEM MŮŽEME ZŮSTAT NAVŽDY MLADÍ !!!!!Ishizuka Tetsuji, martial name HIRYU, was born on 22.2. 1948 and belongs to the oldest students of Soke Hatsumi and he had also chance to train with Takamatsu sensei. He’s been training with Hastumi sensei since 60’s, when he, 17 years old boy, met 34 years old Hatsumi sensei. During this time Hatsumi sensei was in full training under Takamatsu sensei, which started to prepare Hatsumi to be a Soke of every single school of Bujinkan (Hatsumi achieved his first title of Soke in 1958 – Soke of Togakure ryu).

Ishizuka sensei has also his own dojo in Noda in Japan, near of Hombu dojo. Today he is retired and leads his trainings regularly. Ishizuka sensei is also an honorary chairman of Tokyo firefighters in retirement. In 1990 he became an honorary member of organization THE HIGHIEST FIREFIGHTER RECOGNITION AWARD and he received their most valuable prize.

Ishizuka sensei’s most favorite music is Hawaii music. He is a member of Hawaii music band and concerts throughout Japan. This music can be often heard on his trainings and I must say that it creates a great atmosphere full of friendship and relaxation.

Currently, he is one of the oldest and most experienced Japanese shihans. His generation is in Bujinkan represented only by two other men – Oguri sensei and Seno sensei. From all Japanese shihans and students he was the closest to Hatsumi and Soke always considered him as his son. That is reason why Ishizuka sensei named his three children MAE, SAE and AKI –> MA-SA-AKI.

Ishizuka sensei is also the only who has got from Hatsumi sensei several Menkyo Kaiden, for example from Kukishinden ryu, Shinden Fudo ryu, Togakure ryu and other. It’s incredible, that he was given his first Menkyo Kaiden of Kukishinden ryu so soon – in July 1971! It means, it was in time, when Soke Hatsumi has been still training under Takamatsu Sensei.

Memories of Ishizuka Sensei by his own words.

It was in the spring 1964 when I met Hatsumi Sensei for the first time. It was a year, when Tokyo hosted the Olympic Games. I had dislocated shoulder from Judo match on the High school, and that was the reason, I visited Soke Hatsumi, who was in those days highly respected chiropractor specialized in bones and joints. When Soke treated me, he invited me to his dojo for training. But I was just preparing for examinations to university, which were very important to me. So after I passed these study “obstacles”, I visited dojo of Soke Hatsumi and started training there. It was in February 1966, when I was 17.

My first impression from my first training was: THESE MOVEMENTS ARE EXTREMELY DIFFICULT! I used to train kendo, Shorinji Kempo and judo, but these movements were completely different, they were absolutely natural! But for me it was like I first ridden a bike. It was so hard, even though it was so natural.

At the time, Hatsumi sensei had only few students – from those, who trained regularly, it was Oguri sensei, Seno sensei and Kobayashi sensei (currently administrator of amusement park in Noda). The other stundents just kept coming and leaving. Training started by cleaning dojo, including wooden floor with about 8 tatami. We’ve trained, of course, strikes, kicks, throws, falls and rolls. However, none of us was good in these disciplines, so Soke Hatsumi often interrupted training, sent some of us out for hammers and we had to repair wooden floor of dojo. We’ve been repairing floor, nailing floorboards to rafters and when we were done, Soke called: O.K., training may begin again. But because these repairs were very poor and floorboards had different thickness, the floor was rough – and we were very lucky, because no one was ever hurt. Among other things, even nails were often sticking from the floor.

Soke Hatsumi was 35 and we, students, were also very young, just teenagers. From this reason, each lesson was extremely hard. They were especially hard, when Soke Hatsumi returned from Takamatsu sensei. Then the training was even harder and more demanding.

Soke Hatsumi often remembers that his eldest students were like “Vietnamese pigs”. And I must agree. He often used throws, having his fingers plugged in my nose or mouth and of course, it was extremely painful. And when anybody screamed in pain, Soke immediately shouted: “At least you know you’re alive!”

One evening, before training, Soke Hatsumi came into dojo and he said…”Dan-san (it was the name of Doron Navon, the first long-term foreign student of Soke Hatsumi), today I will give you a present, which you will take back to your country.” And then Soke used Dan-san whole training as his Uke and he trained with him very hard. I have never seen such hard training. Even today, after 45 years, I can remember this training and I still say, than I have never seen such extreme training. It was something unbelievable, really something tough. When Dan-san couldn’t even stand up, he shouted on Soke Hatsumi: “You’re a demon! Sensei, you’re demon!” At the moment, everybody started laughing.

After these Soke’s trainings we had lots of bruises and sometimes superficial bleeding, but although Soke trained us hard, he never harmed someone and nobody suffered any serious wound like fracture or some sort of dislocation.

And that is why I am sure; there is no difference between how we trained in those days, and how we train today. And that’s because Soke still knows, what he can allow. He still says:”People, who wound themselves, only show, how they can be clumsy.”, and I think that’s true.

After two years of my studies under Soke Hatsumi, one former student of karate came on training. He studied on Wasada University and we called him mister A. One day Soke asked me to train with this guy and I had no other choice. Mister A. hit as first and I answered with upper block from Ichimonji no kamae. Mister A. growled and held his arm. Second strike didn’t come, so I asked myself:”What happened?” His arm was swallowed and he couldn’t move it. That is why there was no reason to ask him why he didn’t strike again.

When I visited Soke’s house, there were always many different kinds of weapons. There were bows, long weapons hanging on the ceiling, yari, naginata, blowpipe and many others. There were boxes full of very old scrolls and documents. Each summer Soke put those things out of house as he wanted to aerate them. This allowed us to see all those treasures and we couldn’t miss such opportunity.

But he didn’t have weapons just as a decoration. When we were out of energy, Soke took a real and sharp sword and he was slashing on us. He said:”To jump just one length of the sword away (about 90 cm) is useless, you must jump at least three lengths away.” We thought it was impossible. But one day Soke was slashing real and with whole energy. We jumped three lengths without thinking and Soke said:”See, now you can.”

Soke also taught us Shinken gata – the techniques of real fight. He compared real fighting techniques with sport fighting techniques. And I must admit he really knew how to teach it. Based on my wealthy experience from Hatsumi’s trainings, I try to pass all my knowledge to my students. It is true, that my lessons are hard, but it is very important for understanding the reactions of the opponent. I also emphasize correct performance of basic techniques, because precise performance is important for advanced techniques. It is also very important to have complex knowledge of techniques trained in Bujinkan. That is why teacher, who runs out of his knowledge to pass on, is a bad teacher.

If someone wants to learn ninjutsu, he should seek a good teacher, one with common sense and good judgement,a teacher who has good heart and has three elements of ninjutsu: “Shin” (heart), “Gi” (technique) and “Tai” (body).

Ninjutsu learns how to avoid fight or strikes. It’s one of the most important features of this martial art. We train to avoid these incidents – and if they happen, we have no other choice but fight. But the goal is to avoid fight and don’t involve.

I was lucky, that I never had to learn ninjutsu from the need of fight. And I say that ninjutsu is very useful in the other aspects of life.

Some things, I learned from Soke 40 years ago, were too difficult to understand for me, simply because I was too young. But I came to maturity with years and I reached understanding. That doesn’t mean I do understand everything. But it is life’s purpose – to gain experience.

So as I mentioned before… THERE IS NO UNDERSTANDING WITHOUT EXPERIENCE, NO ADVANCE WITHOUT KNOWLEDGE OF BASICS AND THAT IS WHY ONLY PRECISE AND EAGER TRAINING CAN MAKE US FOREVER YOUNG!